 |
|
 |
 |
|
 |
|
 |
|
 |
|
 |
|
 |
|
 |
|
 |
|
 |
|
 |
|
 |
AULEHLA Gustav
* 13.6.1931 Olomouc
fotograf, projektant
Učil se zedníkem, potom
absolvoval stavební průmyslovku. Od roku 1956 žije v Krnově, kde působí jako
projektant.
Zajímal se také o umění, psal
verše, fotografoval. Ve svém archivu má na 90 tisíc negativů. O jeho snímcích
napsal teoretik Vladimír Birgus, že „jsou většinou komponovány velmi jednoduše, ale jsou v nich eliminovány rušivé
podružné prvky a často je v nich kladen záměrný důraz na kontrasty dvou i více
motivů a paralelních dějů. I když jeho snímky patří do humanistického dokumentu,
oslavují obyčejný život a nepostrádají humor a lyričnost, jsou syrovější a nekompromisnější,
než u nás je zvykem.“
Své fotografie autor vystavoval např. v Pražském domě fotografie, v opavském Domě
umění, v olomouckém Vlastivědném muzeu. Svým divákům ho představila
Česká televize.
ODKAZY:
BARBORA
Opavsko – Krnovská
† 1510/1511
kněžna z rodu Přemyslovců
Roku 1490 převzala vládu nad
Krnovskem. Český král jejich vládu neuznával, udělil toto léno 3. 10. 1493 Janu
ze Šelenberka a Kosti. Fakticky však pokračovala vláda Barbory. Po smrti svého
muže Jana Osvětimského provdala svou dceru Helenu za Jiřího, syna Jana ze
Šelenberka. Tím byl spor o vládu nad Krnovskem vyřešen.
Byla to kněžna proslulá bystrostí ducha. Zemřela kolem roku 1510.
FUKALA, Radek.
Slezsko neznámá země koruny České :
knížecí a stavovské Slezsko do roku 1740. Vyd. 1. České Budějovice : Němec –
Veduta, 2007. s. 313. ISBN 978-80-86829-23-4.
In Krnovské listy, 2004, č. 8, s. 3.
BAUER Leopold
* 1. 9. 1872 Krnov
† 7. 10. 1938 Vídeň
architekt, uměleckoprůmyslový
návrhář
Narodil se v krnovském hostinci U bílého koníčka č.p. 93, který patřil
jeho otci. Leopold Bauer v Krnově vystudoval reálku, v Brně stavební technickou
školu a ve Vídni Akademii výtvarných umění (1893- 1896). Vzdělání završil
studijní cestou do Itálie, Francie a Německa.
Stal se jedním z tvůrců vídeňského neobiedermaieru, realizátorem historizmu,
zejména gotiky pro její dokonalé ztvárňování hmoty. K nejpozoruhodnějším
Bauerovým pracím se řadí vily K. Reissiga (1902) a H. Hechta (1911) v Brně, vila
F. Kurze (1903 postavena, v roce 1945 zbourána) a městská střelnice (1908). Dále
v Krnově navrhl radnici – návrh ovšem nebyl realizován. Také se podle jeho
návrhu upravila Larischova vila (1913) a Chlupačkova vila – v letech 1924 - 1926
byly tyto dvě samostatné budovy spojeny do jednoho celku podle Bauerova
projektu.
Mezi jeho další práce patří Priessnitzovo sanatorium (1910, 1929)
v Jeseníku-lázních a samozřejmě i obchodní dům „Breda“ v Opavě. Za největší své
dílo pokládal budovu Národní banky ve Vídni (1918). Posledním projektem pro
Opavu byl „Památník padlých - Hedvika“,
při jehož realizaci zemřel.
Encyklopedie architektů,
stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách.
Vyd. 1. Praha : Academia, 2004. s. 45. ISBN 80-200-0969-8.
ODKAZY:
BLUCHA Vladimír
* 6. 7. 1931 Mokré Lazce u Opavy
kronikář, vlastivědný
pracovník, pedagog
Po válce, která zničila jeho
domov, se přestěhoval s rodiči do Krnova. Studoval na zdejším gymnáziu a dále
pak v Ostravě na Pedagogickém institutu obor zeměpis – matematika. Až do října
1998 učil na krnovských školách. Mnoho let se věnuje také vlastivědné práci. Pod jeho
vedením vyvíjela činnost krnovská pobočka Matice slezské, jejíž čestným členem
je dodnes. Jeho zájem o historii jej přivedl k napsání mnoha článků i knih. Ty
můžete nalézt na
webových stránkách Městské knihovny Krnov.
GARGULÁKOVÁ, Eva.
Vladimír Blucha. Krnov : Městská knihovna Krnov, 2005. PF 2005
BOHUSLAV z Krnova
* asi 1330 Krnov
† před 7. 10. 1416
profesor univerzity Karlovy,
církevní hodnostář
Po získání mistrovské hodnosti
na pražské artistické fakultě pokračoval zřejmě ve studiu práv v cizině, kde
dosáhl titulu doktora dekretů. Roku 1372 byl farářem ve Věstonicích na Moravě
a v témže roce vstoupil na pražskou právnickou fakultu. Jeho působení je doloženo mezi lety 1380 a 1396. Z rozšíření jeho přednášek, jejichž
rukopisy se dochovaly především v zahraničních knihovnách, lze soudit, že patřil
k nejrespektovanějším učitelům univerzity. Byl kanovníkem olomouckým a 1386 se
stal děkanem pražské kapituly. Po vypuknutí sporu mezi Václavem IV. a
arcibiskupem Jenštejnem 1393 osobně pocítil králův hněv; na rozdíl od
generálního vikáře Johánka z Pomuku však svá zranění přežil.
Biografický slovník českých
zemí. Vyd. první. Praha : Libri, 2007. s. 23.
ISBN 978-80-7277-239-1.
Biografický slovník Slezska a severní Moravy
BROĎÁKOVÁ-URBANOVÁ Dobroslava
* 16.12. 1954 Kojetín
výtvarnice, ilustrátorka
Studovala UMPRUM v Brně. Chápe
kresbu jako samostatné a jedinečné dílo, bez návaznosti na další výtvarnou
tvorbu. Její kresebné dílo se dá rozdělit do dvou samostatných okruhů. V prvním
tvoří figurální kresby, pohybové studie a skici, pro které je přiléhavé označení
jisté nedokončenosti, které můžeme charakterizovat italským termínem „no
finito“, jenž vznikl při hodnocení
Michelangelových posledních děl, zejména Piety Rondanini. Tyto kresby jsou tak
bezprostřední, zachycující daný okamžik tvorby a přesto je nemůžeme
charakterizovat jako realistické. Dalším okruhem jsou samostatné kresby, zejména
větších formátů, které dosahují vrcholu její tvorby a dalece svou kvalitou
přesahují rámec regionu. Od kresebné činnosti se odvíjí i její grafická tvorba,
ať již jsou to krajiny z Francie, anebo drobné grafické práce ex libris, v níž
nacházíme velmi pečlivé zpracování i přímý odraz citlivé ženské duše. Na tomto
poli autorka úspěšně spolupracuje se Spolkem českých bibliofilů.
Slovník českých a slovenských
výtvarných umělců 1950 – 1997: I. A – Č.
Vyd. první. Ostrava : Chagall, 1998. s. 217. ISBN
80-86171-00-0.
* 20. 9. 1920 Krnov
německý básník, prozaik,
překladatel
Narodil se
v rodině textilního zaměstnance.
Dětství a studentská léta prožil
v Krnově. Po absolvování obchodní školy uvažoval o umělecké dráze houslisty.
Musel však narukovat jako voják do
wehrmachtu. Po válce vystudoval knihovnictví a v letech 1953 – 1985 byl
ředitelem knihovny v městě Gotha. Základní kameny Cibulkové básnické a prozaické
tvorby jsou vzpomínky na mládí, domov, válečné prožitky, nenaplněná láska. Jeho
díla byla přeložena do češtiny, polštiny,
italštiny. Je nositelem řady literárních cen v Německu i v cizině.
GARGULÁKOVÁ, Eva.
Hanns Cibulka. In Krnovsko, II. ediční
řada, 2. část. červen 1992, s. 25-26.
CIBULKA
Hanns
† 20. 6. 2004 Gotha
DAEHNE
Jiří
* 4. 8. 1937 Holešov
† 17. 8. 1999 Krnov
pedagog, básník
Dětství prožil v Holešově. Po
maturitě na krnovském gymnáziu v roce 1955 studoval na Filozofické fakultě v
Olomouci. Obor učitelství výtvarné výchovy ukončil v roce
Své první literární práce – povídky, uveřejnil ve
vysokoškolském časopise Tribuna. Verše publikoval v různých časopisech
i novinách. Sbírky vydával samizdatově a také ve formě příležitostních tisků,
bibliofilií, novoročenek a grafických listů ve vlastní výtvarné úpravě. Jeho tvorba odráží
zážitky z dětství i dospělosti, osobní a společenské události.
Jeho bibliografii je možné
najít na
webových stránkách Městské knihovny Krnov.
Osobnost básníka Jiřího
Daehneho bude místní kultura postrádat.
In Region, roč. VIII, č.
35, 31.8.1999, s. 7. ISSN
ODKAZY:
FLEMMICH Theodor
* 9. 9. 1864 Krnov
† 23. 1. 1926 Jeseník
továrník
Jeho předkové z otcovy i
matčiny strany byli tkalci či tkalcovští mistři. Jeho manželkou byla Theresia
Schim pocházející pravděpodobně z Hořovic v Čechách. On sám se vypracoval na
ředitele a od roku 1908 také spolumajitele textilní továrny Franze Kurze.
V roce 1914 si nechal postavit
od předního vídeňského architekta Otto Prutschera rodinné sídlo, které jeho
rodina obývala až do doby znárodnění v roce 1948.
Theodor Flemmich zemřel v Priessnitzově sanatoriu v Jeseníku. Pohřben
byl do rodinné hrobky na městském hřbitově v Krnově.
Do roku 2003 fungovala
Flemmichova vila jako kojenecký ústav. Dnes se zde nachází spolkový
dům a expozice individualistické moderny. Více informací o projektech,
které ve Flemmichově vile probíhají najdete na
webových stránkách Občanského sdružení Flemmichovy vily.
Slavné vily Moravskoslezského
kraje. 1. vyd.
v českém jazyce. Praha : Foibos, 2008. s. 58. ISBN 978-80-87073-09-04.
PETR, Pavel.
Nástin rodinného prostředí krnovských
Flemmichů. Krnov, duben 2008.
GESSLER Siegfried
* 6. 3. 1854 Zlaté Hory
† 31. 12. 1889 Krnov
majitel vinopalny a továrny na likéry
Vyučil se pivovarníkem a výrobcem likérů v Jeseníku. Roku 1875 přijal místo správce městského pivovaru
v Krnově. Již v roce 1878 založil v Krnově vlastní továrnu na výrobu likérů.
Nové provozovny vybudoval v roce 1889.
Hlavním produktem byl jeho proslulý bylinný likér značky Praděd
(Altvater), jehož receptura byla výrobním tajemstvím rodiny. Firma si vybudovala
prodejní filiálky ve Vídni, Budapešti, Černovicích (dnešní Ukrajina) a v Bílku
(dnes Polsko). Po smrti Siegfrieda Gesslera provozovala likérku rodina.
MYŠKA, Milan.
Historická encyklopedie podnikatelů :
Čech, Moravy a Slezska do poloviny XX. století. Ostrava : Ostravská
univerzita, 2003. 128 s. ISBN
80-7042-612-8.
HOHENZOLLERN Georg
* 4. 3. 1484 Ansbach (Německo)
† 27. 12. 1543 Ansbach (Německo)
říšský kníže a markrabě, kníže krnovský
Byl druhým synem markraběte Friedricha st. Braniborského a Žofie Jagellonské (dcera polského krále). Kariéru začal jako dvořan
v roce 1506 u strýce Vladislava II. Jagellonského v Budíně. Patřil k oblíbencům
tohoto krále, Vladislav mu bezmezně důvěřoval. Po sňatku s Beatricií Frangepani
v roce 1509 se stal jedním z nejmocnějších uherských magnátů. Od roku 1516
pečoval jako hlavní vychovatel a poručník kralevice Ludvíka.
Vymírání slezských knížecích rodů vytvořilo Hohenzollernovi příležitost rozšířit
majetek. Roku 1524 prodal Jiří ze Šelenberka Georgovi za 58 900 zl. krnovské
knížectví s Hlubčickem. Od tohoto okamžiku bylo Krnovsko trvale připoutáno
k Hornímu Slezsku.
Roku 1528 přijal luterskou víru a jeho nadšení pro reformační hnutí mu vyneslo
přídomek „Pobožný“. V tomto roce podmínečně potvrdil krnovským stavům zemské
právo a výsady.
Po nástupu Habsburků na český trůn byl jeho expanzivním snahám konec. Od této
chvíle mělo pro Hohenzollerna dominantní postavení zejména krnovské knížectví,
které se stalo základnou pro další činnosti Hohenzollernů ve Slezsku.
Biografický slovník Slezska a
severní Moravy.
Sešit 1. Vyd. 1. Opava : Optys, 1993. s. 41. ISBN 80-85819-05-08.
CHAROUSKOVÁ Renata
* 21. 10. 1960 Krnov
výtvarnice, ilustrátorka,
členka volného sdružení výtvarníků a13 Krnov
Studovala na
sochařsko-kamenické škole v Hořicích. V začátcích tvorby malovala expresivní
tmavé figurální kompozice, později začala používat jednoduché symbolické tvary
kruhů a spirál. Do kontrastu staví většinou dvě základní barvy. Volnou tvorbou patří do oblasti
malířství, grafiky a keramiky. Je také autorkou četných realizací pro interiéry
i exteriéry, výtvarných návrhů pro
ručně vázané koberce a divadelní kostýmy. V její tvorbě zaujímají důležité místo
i ilustrace k několika knihám. Vystavovala samostatně i v kolektivu např. ve
městech Krnov, Bruntál, Opole, Montreal, Friedberg, Paczkow, Prudnik. Její
výtvarná díla jsou v mnoha soukromých sbírkách i
galeriích.
Pokud chcete vědět více o
samotné výtvarnici či jejím díle, navštivte její webové stránky.
Slovník českých a slovenských
výtvarných umělců 1950 -1999: IV. CH – J. Vyd. první. Ostrava : Chagall, 1999. s. 32. ISBN
80-86171-04-3.
ŠINDLÁŘOVÁ, Irena. Tíseň
s dobrým koncem, aneb Krok do duše Renaty Charouskové.
Krok, 2008.
roč. 5, č. 3, s. 8-12.
JAN
JIŘÍ KRNOVSKÝ
* 16. 12. 1577 Wolmirstedt (Německo)
† 2. 3. 1624 Levoča
markrabě braniborský, vévoda krnovský,
jeden z vůdců
stavovského protihabsburského odboje a představitel slezské stavovské
protestantské opozice, velitel slezského stavovského vojska, místodržitel
braniborské marky, komisař krále Friedricha Falckého
Biografický slovník Slezska a
severní Moravy.
Sešit 1. Vyd. 1. Opava : Optys, 1993. s. 41. ISBN 80-85819-05-08.
ODKAZY:
Byl synem braniborského kurfiřta Jáchyma Friedricha a Kateřiny, dcery
Jana I. Braniborsko-Küstřimského. Studoval na kalvínské akademii ve Štrasburku
společně se svým bratrem Janem Zikmundem, pozdějším kurfiřtem. Byl rozhodným
stoupencem reformace, a proto také evangelíci ve Štrasburku si jej zvolili
biskupem. Na tento úřad později rezignoval a dle závěti bezdětného markraběte
Jáchyma Bedřicha z roku 1606 získal knížectví krnovské, Bytomsko a Bohumín.
Přijal hold a slib stavů a stal se členem protestantské Unie a slezská stavovská
opozice si jej v červnu 1608 zvolila vrchním velitelem slezského vojska.
Roku 1610 se oženil s Evou Kristinou, dcerou würtemberského vévody, a získal tak cenné kontakty s říšskými knížaty. V
době českého stavovského povstání patřil k nejradikálnějším stoupencům
protihabsburského odboje.
JANIŠ Jaroslav
* 27. 2. 1929
textilní technik,
v zájmové činnosti loutkář
Po studiích na
textilních školách nastoupil v r. 1948 jako technik v tehdejší Továrně na stuhy a prýmky.
Loutkářství se začal systematicky věnovat po skončení vojenské služby v r. 1952, kdy stál u
zrodu loutkové scény a souboru Krnováček.
Působil opakovaně jako vedoucí souboru, režisér, scénograf, výtvarník, výrobce loutek a loutkoherec.
Scénicky, výtvarně a režijně připravil na 50 loutkových her. Se souborem pořádal také jubilejní loutkářské
výstavy (v pětiletých cyklech). Za své působení v oblasti loutkařství získal v r. 1978 „Zlatý odznak” mistra Josefa Skupy.
V současné době působí v souboru Krnováček jako scénograf, výtvarník a výrobce loutek.
Loutkářský soubor
Krnováček – vzpomínka první. In Bruntálský a Krnovský deník, č. 160, 10.7.2008. s. 8. ISSN
1801-0113.
Jaroslav Janiš
slaví osmdesátku
[online]. [cit. 2009-03-10]. Dostupný z WWW: http://bruntalsky.denik.cz/zpravy_region/jaroslav-janis-slavi-osmdesatku20090227.html.
ODKAZY:
JINDŘICH Vladivoj
* 4. 3. 1950 Jevíčko
† 2001 Krnov
akademický malíř, grafik, člen
volného sdružení výtvarníků a13 Krnov
Studoval na VŠUP v Praze
v ateliéru propagační grafiky a plakátu u profesora E. Weidlicha. Absolvoval
studijní pobyty ve Francii, Itálii a hlavně v Jihoafrické republice, z níž
vytěžil cyklus Imprese.
Mimo volnou tvorbu se zabýval
propagační a reklamní grafikou, tvořil grafické symboly, loga a
firemní značky.
V jeho decentní kresbě a grafice se snoubí dohromady reálnost a fantastika a v
malířském projevu je zakleta expresivní barevnost.
Slovník českých a slovenských
výtvarných umělců 1950 – 1999: IV. CH – J.
Vyd. první. Ostrava : Chagall, 1999. s. 258. ISBN 80-86171-04-3.
JIŘÍ
ŠELENBERK
*
† 1529 Opava
lenní pán krnovského knížectví
Nejstarší syn Jana ze
Šelenberka. Roku 1492 se oženil s Helenou, dcerou Barbory Opavsko- Krnovské. 22.
5. 1506 se stal lenním pánem Krnovska. Během svého působení na Krnovsku a
Opavsku nechal opravit hrad Cvilín, který byl značně poškozen za válek
s Matyášem Korvínem.
27. 5. 1524 prodali Šelenberkovi synové krnovské knížectví markraběti Jiřímu
z Hohenzollernu.
Biografický slovník Slezska a
severní Moravy. Sešit 11. Vyd. 1. Ostrava :
Filozofická fakulta Ostravské univerzity, 1998, s. 136 – 137.
ISBN 80-7042-516-4.
KINZER Heinrich
* 30. 1. 1867 Krnov
† 3. 8. 1932 Krnov
pedagog, vlastivědný
pracovník, vynálezce
Po absolvování střední školy vystudoval Státní
živnostenskou školu textilní v Liberci, na níž dosáhl i inženýrského titulu. Po
krátké praxi v Čechách působil od r. 1894 na odborné škole textilní v Krnově
jako profesor a od r. 1905 jako její ředitel. 1899-1902 byl členem muzejního
výboru v Krnově a od 1902 jeho předsedou. V muzeu založil „textilní” oddělení.
Zabýval se stavebními památkami Krnova a archeologickými nálezy z města a okolí.
KOSTRHOUNOVÁ, Vladimíra. Profesor ing. Heinrich Kinzer. In Krnovsko, II. ediční řada, 3. část, říjen
1992. s.16.
Biografický slovník Slezska a
severní Moravy.
Sešit 8. Vyd. 1. Ostrava : Otravská univerzita, Filozofická fakulta a Ústav pro
regionální studia, 2006. s. 54-55.
ISBN 80-7042-461-3.
KOŠÚTEK Martin
* 26. 8.1948 Opava
† 8. 2. 1990 Ostrava
pedagog
Po ukončení základní školy absolvoval krnovské gymnázium a poté studoval na filozofické
fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Působil jako středoškolský profesor krnovského gymnázia, kde spoluorganizoval
Lidovou školu jazyků. Byl neúnavným organizátorem kulturního dění ve městě Krnově. Velmi byla oceňována jeho bohatá
přednášková činnost o historii i současnosti Krnova a celého Krnovska. Od roku 1977 publikoval krátké historické stati
z Krnovska v různých časopisech.
JANEČEK, Bohumil. PhDr. Martin Košútek
(1948-1990). In Krnovsko, II. ediční řada, 1. část., duben 1992, s. 24.
KUBALEC Bohuslav
* 9. 12. 1913 Mniší
† 23. 3. 1966 Krnov
pedagog, vlastivědný
pracovník, geograf
Po studiích na gymnáziu
v Příboře začal studovat právnickou fakultu Karlovy univerzity v Praze, kterou
musel z finančních důvodu ukončit. V roce 1935 se stal učitelem. Během okupace
složil odborné zkoušky z oborů čeština, dějepis a zeměpis. V roce 1946 se stal
poslancem Národního shromáždění za Československou stranu lidovou. Po únoru 1948
byl pro svůj nesmlouvavý politický postoj zbaven poslaneckého mandátu. Do Krnova
přišel v roce 1949, kde učil na základních školách . Od r. 1960 byl zástupcem ředitele
střední zdravotnické školy a současně zahájil dálkové studium na Vysoké
škole ekonomické v Praze. Studium ukončil 1965 diplomovou prací Kvalitativní a
kvantitativní změny výrobních sil v krnovské oblasti po druhé světové válce. Práce byla hodnocena velmi příznivě a
doporučena k vydání. Další jeho díla jsou Jazykové památky k místním jménům na
Krnovsku, Geografie okresu Krnov,
Mapa okresu Krnov.
KRAMPLOVÁ, Jana.
Ing. Bohuslav Kubalec. In Krnovsko,
II. ediční řada, 3. část, říjen 1992. ISSN 1210-292X
Biografický slovník Slezska a
severní Moravy : nová řada. Sešit
2. (14.). Vyd. 1. Ostrava : Ostravská
univerzita, Filozofická fakulta a Ústav pro regionální studia, 2006. s.51-52.
ISBN 80-7042-583-0.
KUDLICH Hans
* 25. 10. 1823 Úvalno
† 11. 11. 1917 Hoboken (USA)
poslanec říšského sněmu, navrhovatel zrušení
poddanství, účastník občanské války v USA proti otroctví černochů, lékař,
spisovatel
Pocházel z bohaté selské
usedlosti v Úvalně na krnovském panství Lichtenštejnů. Dobré finanční zázemí mu umožnilo
bezproblémové studium. Absolvoval v l. 1839 – 1845 gymnázium v Opavě a po maturitě
studoval filozofii a práva na vídeňské univerzitě. Stal se poslancem říšského
sněmu a v návaznosti na českého politika F. A. Braunera předložil 24. 7. 1848 ve
sněmovně návrh na zrušení poddanství.
Po rozpuštění říšského sněmu 1849 Kudlich
emigroval do Porýnské Falce. Krátce nato odešel do Švýcarska, kde v Curychu a
Bernu dokončil v r. 1853 studium medicíny. V roce 1854 byl v nepřítomnosti
odsouzen k trestu smrti pro účast v revoluci, a ze Švýcarska vypovězen. Uprchl
do USA, kde působil v Hobokenu jako praktický lékař. Stal se členem
republikánské strany a v občanské válce Severu proti Jihu bojoval proti
zachování otroctví černochů.
V jeho rodišti Úvalně mu k 100. výročí narození
postavili nad vsí pomník v podobě rozhledny, tzv. Kudlichwarte, v jejímž přízemí
je uložena urna s jeho popelem.
Ottův slovník naučný.
Díl patnáctý Krajčič –
Ligustrum. Fotoreprint původního vydání 1900. Praha : Argo, 1999. s. 324. ISBN
80-7203-196-1.
ODKAZY:
LARISCH
Alois
* 11. 11. 1810 Krnov
† 25. 6. 1880 Krnov
soukenický mistr, zakladatel
vlnařských továren
Narodil se v rodině místního
hostinského. V letech 1825 – 1828 se učil soukeníkem a roku 1831 jako krnovský
soukenický cech vydal mistrovský list. Poté si v jednom z měšťanských šenkovních
domů vybudoval soukenickou rukodělnou tkalcovnu a později barvírnu a prádelnu.
V roce 1833 se oženil s Johannou Paulerovou. Roku 1841 založil v Kostelci
strojní přádelnu vlny. V ní roku 1848 instaloval jako energetický zdroj parní
stroj – je pokládán za první v regionu.
Přímo v Krnově získal pozemek na němž roku 1862 postavil čtyřpodlažní moderní
tovární budovu a umístil v ní tkalcovnu, vybavenou saskými strojními
tkalcovskými stavy nejmodernější konstrukce.
Alois Larisch byl také veřejně činný. V letech 1864 – 1872 byl starostou Krnova.
Za
rakousko – pruské války zachránil městskou pokladnu před cizími vojsky.
Byl také iniciátorem založení prvního peněžního ústavu v Krnově – městské
spořitelny v roce 1869.
Biografický slovník Slezska a
severní Moravy.
Nová řada. Sešit 7. (19.) Vyd. 1. Ostrava : Filozofická fakulta Ostravské
univerzity, 2005. s. 63 – 64. ISBN 80-7368-098-X.
LIECHTENSTEIN Karl
* 30. 7. 1569 asi Valtice
† 12. 2. 1627 Praha
královský místodržitel
v Čechách, moravský zemský hejtman, kníže opavský a krnovský, císařský tajný
rada, nejvyšší hofmistr, diplomat a politik
Tohoto nejvýznamnějšího
Liechtensteina můžeme charakterizovat jako energického, obratného
a vzdělaného šlechtice. Spolu s Karlem
st. ze Žerotína studoval na bratrském gymnáziu v Ivančicích a poté na vysokých
školách ve Francii a v Itálii.
Roku 1623 mu Ferdinand II. udělil titul krnovského knížete a předal mu jako léno
Krnovsko, které bylo zkonfiskováno
hohenzollernskému markraběti Janu Jiřímu.
Karlovou pragmatickou dravostí a hospodářsko politickým vzestupem se dostali Liechtensteinové
mezi tři nejbohatší rody v habsburské monarchii.
Biografický slovník Slezska a
severní Moravy.
Sešit 10.Vyd. 1. Ostrava : Ostravská univerzita, Filozofická fakulta, 1998. s.
96 – 97.
ISBN 80-7042-502-4.
MÁČEL
Zdeněk
* 9. 6. 1921 Zdounky (okr. Kroměříž)
† 30. 12. 2002 Kroměříž
akademický malíř, grafik,
sochař, dlouholetý člen volného sdružení výtvarníků a13 Krnov
V roce 1939 se přihlásil
k přijímacím zkouškám na Školu umění ve Zlíně. Již
během studií se specializoval na malbu,
scénografií a grafiku. Po ukončení školy pracoval krátce v těšínské
redakci a poté dostal nabídku na místo scénografa v Umělecké besedě. Od roku
1945 žil a tvořil v Krnově. V sále Slezského domova představil svou první
výstavu.
Těžiště umělcovy tvorby spočívala v krajinomalbě. Inspiraci
nacházel v přírodě Jesenicka a v Krnově. Vytvořil stovky kreseb, pastelů a
grafických listů, zabýval se i užitou grafikou.
RAMAZANOVÁ, Renata.
Zdeněk Máčel. In Krnovsko, II. ediční
řada, 2. část. červen 1992, s. 21 – 24.
Slovník českých a slovenských
výtvarných umělců 1950 – 1999: VII. L– Mal.
Vyd. první. Ostrava : Chagall, 2001 s. 258. ISBN 80-86171-04-3.
MIKULÁŠ
I. Opavský
* pravděpodobně 1256
† 1318 Brno
zakladatel opavské větve
Přemyslovců, levoboček Přemysla Otakara II.
Byl vychováván u pražského
dvora a pobýval v blízkosti svého otce, kterého doprovázel na jeho cestách a
vojenských výpravách. Při jedné z nich byl v Jihlavě roku 1269 poprvé jmenován
„pánem Opavska“.
Mikuláš přišel na Opavsko roku 1281. Tento rok je také pro něj
i rokem jeho největší diplomatické aktivity.
Jeho postavení se zdá být pevné až do roku 1283, kdy se do země vrací
mladý Václav II. Vzájemné vztahy k nevlastnímu bratrovi byly urovnány v úmluvě
z roku 1286, která potvrdila Mikulášovi držbu Opavska na tři roky a také mu
zabezpečila postavení vůči Závišovi z Falkenštejna. Mikuláš podporoval také
Václava II. ve snaze zbavit se Záviše a měl zřejmě podíl na
jeho zatčení. Králem byl pak oficiálně
postaven do čela vojska, které mělo vymoci pro krále jeho hrady na Závišových
spojencích. Pod Hlubokou, která se odmítla Mikulášovi vzdát, dal Záviše
popravit.
Další zmínka je o něm až z roku 1306, kdy se opět objevuje na Opavsku
a neúspěšně se snaží obnovit nároky na něj. Poslední ověřenou zprávou je „Zbraslavská kronika“
Ta uvádí, že Mikuláš umírá roku 1318 v Brně.
FUXOVÁ, Ivana.
Mikuláš I. Opavský a Krnov. In
Krnovsko, II. ediční řada, 4. část, říjen 1993, s. 3 – 6. ISSN 1210-292X.
MIKULÁŠ
z Kozlí
* 1390
† 1421
minorita, skladatel
O jeho životě máme jen kusé
zprávy. V roce 1414 vstoupil
v Čáslavi do františkánského řádu. Působil jako františkánský kazatel ve Slezsku
a na Moravě. Od roku 1421 byl sakristánem v Krnově. Po roce 1423 o něm nejsou
dochovány spolehlivé informace.
Je autorem rukopisného kodexu s českými, německými a latinskými texty.
Kulturněhistorická encyklopedie Slezska a severovýchodní Moravy . [ 1. díl], A-M. Vyd. 1. Ostrava : Ústav pro regionální studia OU,
2005. 586 s. ISBN 80-7368-024-6.
PRUTSCHER Otto
* 1880 Vídeň
† 1949 Vídeň
architekt
Studoval v Paříži, v Londýně a
především na Umělecko-průmyslové škole ve Vídni. Vycházel z Wagnerovy školy, ale
rozhodující vliv na budoucí tvorbu měl jeho učitel, moravský architekt Josef
Hoffmann. V Prutscherově díle se odrážely vídeňské formy secese, moderny, art
deco atd. Byl zvyklý navrhovat stavby jako komplexní umělecké dílo do posledního
detailu. Proslul jako designér nábytku, keramiky a šperků. Mezi léty 1918 – 1938
se těšil uznání coby přední osobnost uměleckého řemesla ve Vídni. Na škole,
kterou vystudoval, se posléze stal profesorem. V Krnově postavil rodinné sídlo pro továrníka
Flemmicha.
Otto Prutscher
[online]. [cit. 2009-03-12].
Dostupný z WWW: http://www.usti-aussig.net/autori/karta/jmeno/14-otto-prutscher
ODKAZY:
RIEGER
Franz
* 13. 12. 1812 Sosnová u Krnova
† 29. 12. 1885
továrník, zakladatel firmy
Rieger - Kloss, starosta Krnova
Narodil se
v rodině, která mu mohla dopřát slušné
vzdělání. Po jeho ukončení se Franz
rozhodl, že se vyučí u významného vídeňského stavitele varhan Josepha Seyberta.
Roku 1844 se Rieger vrátil s výučním listem domů, oženil se a v domě na
krnovském Dřevěném trhu založil svou firmu. Hned první stroj, který postavil
roku 1845 v Burgbergu, měl úspěch a o jeho práci začal být zájem. Rieger začal
označovat své výrobky jako Opusy
a dával jim pořadová čísla. Roku 1873 nastoupil do firmy syn Otto a
podnik se přejmenoval na Rieger & Söhne. V téže době se jeho nástroj dočkal
nadšeného přijetí na výstavě ve Vídni, o pět let později dokonce na pařížské
světové výstavě. Pocty se začaly jen hrnout a zakázky přicházely prakticky
z celé Evropy. V tomto období se podnik stal největším výrobcem varhan v celém
mocnářství.
ODKAZY:
RUTKOVSKÝ Mikuláš
* 12. 6. 1940 Tvrdošovce
sochař, medailér, člen volného
sdružení výtvarníků a13 Krnov, člen asociace umělců medailéru Praha
V letech 1969 – 1975 studoval u profesora K. Lidického a doc. J.
Bradáčka na AVU v Praze. Věnuje se tvorbě portrétů, bust, komorních i
monumentálních plastik. Zabývá se rovněž reliéfem, medailí, zajímá se o tvorbu
znaků a heraldiku. V Krnově můžeme z jeho tvorby obdivovat znak českého
království ve vinárně U zámečku nebo znak krnovských cechů v hotelu Morava.
Slovník
českých a slovenských výtvarných umělců 1950 – 2004: XIII. Ro – Se.
Vyd. první.
Ostrava : Chagall, 2004. s. 131 –
132. ISBN 80-86171-19.1.
STEININGER Ladislav
* 28. 2. 1959 Krnov
pedagog, grafik, malíř, člen volného sdružení výtvarníků a13 Krnov
V letech 1978 – 1983 studoval výtvarnou výchovu na Pedagogické
fakultě v Ostravě. Věnuje se malbě, kresbě a volné grafice. Tvorba je postavená
na vztahu světla a barvy, s důrazem na kresbu. Ve svých cyklech barevných
linorytů a dřevorytů se zaměřuje na člověka a barevné vyjádření jeho vztahu k
sobě samému i společnosti.
Vyučuje na Střední pedagogické škole v Krnově a na ZUŠ Krnov, výtvarný obor.
Pokud se o tomto výtvarníkovi a jeho díle chcete dozvědět vice,
klikněte na jeho
webové stránky.
Slovník
českých a slovenských výtvarných umělců 1950 – 2005: XV. St – Šam.
Vyd. první.
Ostrava : Chagall, 2005. s. 78. ISBN 80-86171-24-8.
ŠÍPEK František Antonín
* 1. 1. 1921 Orlovice u Vyškova
† 2. 2. 1981 Krnov
básník
Dětství prožil na Slovácku. Vyučil se mlynářem, v letech 1940-1946
byl voják z povolání.
Také pracoval na
MNV v Razové. Od roku 1950 působil jako
účetní, administrativní a technický pracovník ve Slezských mlýnech v Krnově. V
kulturním životě města se aktivně zúčastňoval divadelních festivalů. Časopisecky
začal publikovat v roce 1947, přičemž poezii se věnoval od roku 1954.
Přispíval
do almanachů, čítanek a jiných sborníků, spolupracoval i s československým
rozhlasem.
Jeho verše jsou jemné a melodické. Jsou výpovědí o člověku, o všem, co jej
obklopuje a čím žije. Jsou důkazem toho, že se jejich tvůrce uměl radovat ze
všech drobností, které život přinášel.
Biografický slovník Slezska a
severní Moravy.
Sešit 2. Vyd. 1. Opava : Optys, 1994. s. 117. ISBN 80-85819-17-1.
ZAPLETAL Ladislav
* 11.5. 1924 Přerov
† 14.5. 1999 Olomouc
geograf, vysokoškolský pedagog
Gymnázium vystudoval
v Přerově. Na UK absolvoval přírodovědeckou a filozofickou fakultu. Dosáhl
doktorátu přírodních věd. Na základě disertační práce "Příspěvek ke geomorfologii
Osoblažska" získal hodnost kandidáta geografických věd. Působil také jako
vysokoškolský pedagog.
V popředí jeho vědeckého zájmu byla v rámci geografických disciplin geomorfologie.
Vydal první vysokoškolský učební text antropogenní geomorfologie v ČR.
Obdobně tématicky je zaměřená jeho regionální práce Geografický výklad antropogenního reliéfu
Severomoravského kraje. K tvůrčím aktivitám náleží rovněž jeho geografické studie malých územních celků.
Je autorem Geografie okresu Krnov, Geografie města Krnova, geografické charakteristiky města Osoblahy.
Věnoval také podrobnou studií Komenského mapě Moravy a je autorem Geomorfologie
Osoblažské pahorkatiny.
Biografický slovník Slezska a
severní Moravy :
nová
řada. Sešit 4. (16.). Vyd. 1. Ostrava
: Ostravská univerzita, Filozofická fakulta a Ústav pro regionální studia, 2003.
s.123-124. ISBN 80-7042-583-0.
