AULEHLA Gustav

* 13. 06. 1931 Olomouc

fotograf, projektant

Gustav Aulehla

Učil se zedníkem, potom absolvoval stavební průmyslovku. Od roku 1956 žije v Krnově, kde působí jako projektant.

Zajímal se také o umění, psal verše, fotografoval. Ve svém archivu má na 90 tisíc negativů. O jeho snímcích napsal teoretik Vladimír Birgus, že „jsou většinou komponovány velmi jednoduše, ale jsou v nich eliminovány rušivé podružné prvky a často je v nich kladen záměrný důraz na kontrasty dvou i více motivů a paralelních dějů. I když jeho snímky patří do humanistického dokumentu, oslavují obyčejný život a nepostrádají humor a lyričnost, jsou syrovější a nekompromisnější, než u nás je zvykem.“
Své fotografie autor vystavoval např. v Pražském domě fotografie, v opavském Domě umění, v olomouckém Vlastivědném muzeu. Svým divákům ho představila Česká televize.

BIRGUS, Vladimír. Gustav Aulehla : takoví jsme byli [online]. [Cit. 16.6.2009]. Dostupný z WWW: http://www.fotoreporter.cz/report/clanek.php?id=231.

ODKAZY:

Gustav Aulehla: Takoví jsme byli

BARBORA Opavsko – Krnovská

† 1510/1511

kněžna z rodu Přemyslovců

dcera Mikuláše V. Opavsko – Krnovského, manželka Jana IV. Osvětimského

Roku 1490 převzala vládu nad Krnovskem. Český král jejich vládu neuznával, udělil toto léno 3. 10. 1493 Janu ze Šelenberka a Kosti. Fakticky však pokračovala vláda Barbory. Po smrti svého muže Jana Osvětimského provdala svou dceru Helenu za Jiřího, syna Jana ze Šelenberka. Tím byl spor o vládu nad Krnovskem vyřešen.
Byla to kněžna proslulá bystrostí ducha. Zemřela kolem roku 1510.

FUKALA, Radek. Slezsko neznámá země koruny České : knížecí a stavovské Slezsko do roku 1740. Vyd. 1. České Budějovice : Němec – Veduta, 2007. s. 313. ISBN 978-80-86829-23-4.

BLUCHA, Vladimír. Šelenberkové získali Krnovsko jen na krátkou dobu.
In Krnovské listy, 2004, č. 8, s. 3.

BAUER Leopold

* 01. 09. 1872 Krnov
† 07. 10. 1938 Vídeň

architekt, uměleckoprůmyslový návrhář

Narodil se v krnovském hostinci U bílého koníčka č.p. 93, který patřil jeho otci. Leopold Bauer v Krnově vystudoval reálku, v Brně stavební technickou školu a ve Vídni Akademii výtvarných umění (1893- 1896). Vzdělání završil studijní cestou do Itálie, Francie a Německa.
Stal se jedním z tvůrců vídeňského neobiedermaieru, realizátorem historizmu, zejména gotiky pro její dokonalé ztvárňování hmoty. K nejpozoruhodnějším Bauerovým pracím se řadí vily K. Reissiga (1902) a H. Hechta (1911) v Brně, vila F. Kurze (1903 postavena, v roce 1945 zbourána) a městská střelnice (1908). Dále v Krnově navrhl radnici – návrh ovšem nebyl realizován. Také se podle jeho návrhu upravila Larischova vila (1913) a Chlupačkova vila – v letech 1924 - 1926 byly tyto dvě samostatné budovy spojeny do jednoho celku podle Bauerova projektu.
Mezi jeho další práce patří Priessnitzovo sanatorium (1910, 1929) v Jeseníku-lázních a samozřejmě i obchodní dům „Breda“ v Opavě. Za největší své dílo pokládal budovu Národní banky ve Vídni (1918). Posledním projektem pro Opavu byl „Památník padlých - Hedvika“, při jehož realizaci zemřel.

Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách. Vyd. 1. Praha : Academia, 2004. s. 45. ISBN 80-200-0969-8.

ODKAZY:

Bauer Leopold - Szlubek

BLUCHA Vladimír

* 06. 07. 1931 Mokré Lazce u Opavy

kronikář, vlastivědný pracovník, pedagog

Vladimír Blucha

Po válce, která zničila jeho domov, se přestěhoval s rodiči do Krnova. Studoval na zdejším gymnáziu a dále pak v Ostravě na Pedagogickém institutu obor zeměpis – matematika. Až do října 1998 učil na krnovských školách. Mnoho let se věnuje také vlastivědné práci. Pod jeho vedením vyvíjela činnost krnovská pobočka Matice slezské, jejíž čestným členem je dodnes. Jeho zájem o historii jej přivedl k napsání mnoha článků i knih. Ty můžete nalézt na webových stránkách Městské knihovny Krnov.

GARGULÁKOVÁ, Eva. Vladimír Blucha. Krnov : Městská knihovna Krnov, 2005. PF 2005

BOHUSLAV z Krnova

* asi 1330 Krnov
† před 07. 10. 1416

profesor univerzity Karlovy, církevní hodnostář

Po získání mistrovské hodnosti na pražské artistické fakultě pokračoval zřejmě ve studiu práv v cizině, kde dosáhl titulu doktora dekretů. Roku 1372 byl farářem ve Věstonicích na Moravě a v témže roce vstoupil na pražskou právnickou fakultu. Jeho působení je doloženo mezi lety 1380 a 1396. Z rozšíření jeho přednášek, jejichž rukopisy se dochovaly především v zahraničních knihovnách, lze soudit, že patřil k nejrespektovanějším učitelům univerzity. Byl kanovníkem olomouckým a 1386 se stal děkanem pražské kapituly. Po vypuknutí sporu mezi Václavem IV. a arcibiskupem Jenštejnem 1393 osobně pocítil králův hněv; na rozdíl od generálního vikáře Johánka z Pomuku však svá zranění přežil.

Biografický slovník českých zemí. Vyd. první. Praha : Libri, 2007. s. 23. ISBN 978-80-7277-239-1.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy : nová řada. Sešit 7. (19.). Vyd. 1. V Ostravě : Filozofická fakulta a Ústav pro regionální studia, 2005. s. 58. ISBN 80-7368-098-X.

BÖHM Svatoslav

* 12. 02. 1934 Žďár nad Sázavou

malíř, grafik, člen volného sdružení výtvarníků a13 Krnov, člen klubu konkrétistů, člen unie výtvarných umělců České republiky

Absolvent Uměleckoprůmyslové školy v Brně. V Krnově působí od roku 1957.
Od počátku inspiračně čerpal z prostředí divadla, jazzu, z ostravské průmyslové krajiny a krajiny Osoblažska. Od roku 1963 vytváří kompozice ve dřevě, budované na nosnosti geometrické linie tvaru materiálu a jeho struktury. Vytváří dřevěné objekty, pracuje na úpravách knih, ilustracích, navrhuje plakáty, značky a ostatní užitou grafiku. Je autorem mnoha monumentálních výtvarných realizací v architektuře interiéru a prostoru.
Po roce 1997 (kdy autorovi byla zničena velká část jeho životní tvorby vodním živlem) ustupuje konstruktivní forma a vzniká nová citovější hlubší tvorba projevu. S jeho pracemi se můžeme seznámit jednak v autorských katalozích (přehled veškerých realizací prací a výstav) a katalozích a13 volného sdružení výtvarníků Krnov.

Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950 -1997: I. A-Č. Vyd. 1. Ostrava : Chagall, 1998. s. 189. ISBN 80-86171-00-0.

BROĎÁKOVÁ-URBANOVÁ Dobroslava

* 16. 12. 1954 Kojetín

výtvarnice, ilustrátorka

Dobroslava Broďáková-Urbanová

Studovala UMPRUM v Brně. Chápe kresbu jako samostatné a jedinečné dílo, bez návaznosti na další výtvarnou tvorbu. Její kresebné dílo se dá rozdělit do dvou samostatných okruhů. V prvním tvoří figurální kresby, pohybové studie a skici, pro které je přiléhavé označení jisté nedokončenosti, které můžeme charakterizovat italským termínem „no finito“, jenž vznikl při hodnocení Michelangelových posledních děl, zejména Piety Rondanini. Tyto kresby jsou tak bezprostřední, zachycující daný okamžik tvorby a přesto je nemůžeme charakterizovat jako realistické. Dalším okruhem jsou samostatné kresby, zejména větších formátů, které dosahují vrcholu její tvorby a dalece svou kvalitou přesahují rámec regionu. Od kresebné činnosti se odvíjí i její grafická tvorba, ať již jsou to krajiny z Francie, anebo drobné grafické práce ex libris, v níž nacházíme velmi pečlivé zpracování i přímý odraz citlivé ženské duše. Na tomto poli autorka úspěšně spolupracuje se Spolkem českých bibliofilů.

Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950 – 1997: I. A – Č. Vyd. první. Ostrava : Chagall, 1998. s. 217. ISBN 80-86171-00-0.

CIBULKA Hanns

* 20. 09. 1920 Krnov
† 20. 06. 2004 Gotha

německý básník, prozaik, překladatel

Narodil se v rodině textilního zaměstnance. Dětství a studentská léta prožil v Krnově. Po absolvování obchodní školy uvažoval o umělecké dráze houslisty. Musel však narukovat jako voják do wehrmachtu. Po válce vystudoval knihovnictví a v letech 1953 – 1985 byl ředitelem knihovny v městě Gotha. Základní kameny Cibulkové básnické a prozaické tvorby jsou vzpomínky na mládí, domov, válečné prožitky, nenaplněná láska. Jeho díla byla přeložena do češtiny, polštiny, italštiny. Je nositelem řady literárních cen v Německu i v cizině.

GARGULÁKOVÁ, Eva. Hanns Cibulka. In Krnovsko, II. ediční řada, 2. část. červen 1992, s. 25-26.

CLEMENT Michael

* 24. 07. 1723 Krnov - Chářová
† 18. 07. 1776 Krnov

stavitel

Syn nájemního mlynáře. K roku 1762 je doložen jako zástupce městského stavitele v Krnově Georga Fridricha Ganse, od roku 1763 je cechmistrem zednického cechu v Krnově. Na konci 60. let 18. století přešel do služeb knížecí komory jako liechtensteinský stavitel. Projektoval tak novostavby a adaptace pro liechtensteinské statky. Základem Clementova stylu byla multiplikace barokních motivů na jednoduchých objemech, které díky jasnému tektonickému rozvrhu působí klasicistně uměřeně a úsporně, i když jsou místy doplněny diskrétním rokokovým detailem.
Přestavěl špitál u kostela sv. Ducha v Krnově, vytvořil také hlavní oltář kostela sv. Martina v Krnově, hřbitovní kostel sv. Mikuláše v Osoblaze a také kostel Neposkvrněného početí Panny Marie v Holčovicích.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy. Nová řada, sešit 8. (20.). Vyd. 1. Ostrava: Ostravská univerzita, Filozofická fakulta a Ústav pro regionální studia, 2006, s. 24. ISBN 80-7368-169-2.

CVEK Dušan

* 8. 6. 1929 Brno

lékař, básník

Vyrůstal v rodině stavitele. Dětství a dospívání prožil v Brně, Kroměříži a Holešově, kde roku 1945 maturoval na reálném gymnáziu. Roku 1944 byl totálně nasazen v Lutíně u Olomouce a v Pavlovicích u Přerova. Od roku 1945 studoval Lékařskou fakultu MU v Brně. Orientoval se především na léčbu TBC, kterou sám onemocněl. V letech 1951–1959 byl zaměstnán v Léčebném ústavu TBC v Novém Smokovci ve Vysokých Tatrách, poté krátce jako krajský lékař-statistik v Gottwaldově (Zlíně) a v letech 1959–1960 jako zástupce ředitele Léčebného ústavu TBC ve Valašském Meziříčí. Od roku 1960 byl vedoucím lékařem oddělení TBC a respiračních nemocí na poliklinice v Krnově, kde pracoval i po odchodu do důchodu (1987). Závodně se věnoval šachové hře, jeho syn Robert (1979) je mezinárodní velmistr v šachu. Syn Boris (1976) řídí a vydává internetový literární časopis Téma.

Jeho bibliografie je dostupná na webových stránkách Městské knihovny Krnov.

MÁLKOVÁ, Iva. URBANOVÁ, Svatava. Literární slovník severní Moravy a Slezska. Olomouc : Votobia, 2001. s. 47 – 48. ISBN 80-7198-515-5.

Slovník české literatury po roce 1945 [online]. [cit. 2009-03-10]. Dostupný z WWW: http://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?docId=991

ODKAZY:

Dušan Cvek - Slovník české literatury po roce 1945

DAEHNE Jiří

* 04. 08. 1937 Holešov
† 17. 08. 1999 Krnov

pedagog, básník

Jiří Daehne

Dětství prožil v Holešově. Po maturitě na krnovském gymnáziu v roce 1955 studoval na Filozofické fakultě v Olomouci. Obor učitelství výtvarné výchovy ukončil v roce 1960 a začal pracovat jako středoškolský profesor výtvarné výchovy na Střední pedagogické škole v Krnově.
Své první literární práce – povídky, uveřejnil ve vysokoškolském časopise Tribuna. Verše publikoval v různých časopisech i novinách. Sbírky vydával samizdatově a také ve formě příležitostních tisků, bibliofilií, novoročenek a grafických listů ve vlastní výtvarné úpravě. Jeho tvorba odráží zážitky z dětství i dospělosti, osobní a společenské události.

Jeho bibliografii je možné najít na webových stránkách Městské knihovny Krnov.

Osobnost básníka Jiřího Daehneho bude místní kultura postrádat. In Region, roč. VIII, č. 35, 31.8.1999, s. 7. ISSN

ODKAZY:

Jiří Daehne - vzpomínkový večer

FLEMMICH Theodor

* 09. 09. 1864 Krnov
† 23. 01. 1926 Jeseník

továrník

Jeho předkové z otcovy i matčiny strany byli tkalci či tkalcovští mistři. Jeho manželkou byla Theresia Schim pocházející pravděpodobně z Hořovic v Čechách. On sám se vypracoval na ředitele a od roku 1908 také spolumajitele textilní továrny Franze Kurze.
V roce 1914 si nechal postavit od předního vídeňského architekta Otto Prutschera rodinné sídlo, které jeho rodina obývala až do doby znárodnění v roce 1948.
Theodor Flemmich zemřel v Priessnitzově sanatoriu v Jeseníku. Pohřben byl do rodinné hrobky na městském hřbitově v Krnově.

Do roku 2003 fungovala Flemmichova vila jako kojenecký ústav. Dnes se zde nachází spolkový dům a expozice individualistické moderny. Více informací o projektech, které ve Flemmichově vile probíhají najdete na webových stránkách Občanského sdružení Flemmichovy vily.

Slavné vily Moravskoslezského kraje. 1. vyd. v českém jazyce. Praha : Foibos, 2008. s. 58. ISBN 978-80-87073-09-04.

PETR, Pavel. Nástin rodinného prostředí krnovských Flemmichů. Krnov, duben 2008.

GESSLER Siegfried

* 06. 03. 1854 Zlaté Hory
† 31. 12. 1889 Krnov

majitel vinopalny a továrny na likéry

Vyučil se pivovarníkem a výrobcem likérů v Jeseníku. Roku 1875 přijal místo správce městského pivovaru v Krnově. Již v roce 1878 založil v Krnově vlastní továrnu na výrobu likérů. Nové provozovny vybudoval v roce 1889.
Hlavním produktem byl jeho proslulý bylinný likér značky Praděd (Altvater), jehož receptura byla výrobním tajemstvím rodiny. Firma si vybudovala prodejní filiálky ve Vídni, Budapešti, Černovicích (dnešní Ukrajina) a v Bílku (dnes Polsko). Po smrti Siegfrieda Gesslera provozovala likérku rodina.

MYŠKA, Milan. Historická encyklopedie podnikatelů : Čech, Moravy a Slezska do poloviny XX. století. Ostrava : Ostravská univerzita, 2003. 128 s. ISBN 80-7042-612-8.

HOHENZOLLERN Georg

* 04. 03. 1484 Ansbach (Německo)
† 27. 12. 1543 Ansbach (Německo)

říšský kníže a markrabě, kníže krnovský

Byl druhým synem markraběte Friedricha st. Braniborského a Žofie Jagellonské (dcera polského krále). Kariéru začal jako dvořan v roce 1506 u strýce Vladislava II. Jagellonského v Budíně. Patřil k oblíbencům tohoto krále, Vladislav mu bezmezně důvěřoval. Po sňatku s Beatricií Frangepani v roce 1509 se stal jedním z nejmocnějších uherských magnátů. Od roku 1516 pečoval jako hlavní vychovatel a poručník kralevice Ludvíka.
Vymírání slezských knížecích rodů vytvořilo Hohenzollernovi příležitost rozšířit majetek. Roku 1524 prodal Jiří ze Šelenberka Georgovi za 58 900 zl. krnovské knížectví s Hlubčickem. Od tohoto okamžiku bylo Krnovsko trvale připoutáno k Hornímu Slezsku.
Roku 1528 přijal luterskou víru a jeho nadšení pro reformační hnutí mu vyneslo přídomek „Pobožný“. V tomto roce podmínečně potvrdil krnovským stavům zemské právo a výsady.
Po nástupu Habsburků na český trůn byl jeho expanzivním snahám konec. Od této chvíle mělo pro Hohenzollerna dominantní postavení zejména krnovské knížectví, které se stalo základnou pro další činnosti Hohenzollernů ve Slezsku.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy. Sešit 1. Vyd. 1. Opava : Optys, 1993. s. 41. ISBN 80-85819-05-08.

CHAROUSEK Pavel

* 26. 12. 1962 Dvůr Králové nad Labem

Akademický sochař, malíř, grafik, člen Asociace kanadských sochařů „Canadian Sculptor Society“.

V letech 1978 – 1982 studoval SPŠ kamenosochařskou v Hořicích, později ateliér užitého sochařství na VŠUP Praha. Po studiích absolvoval několik studijních cest (Německo, Francie, Španělsko, Itálie a další) za účelem poznání kultur těchto zemí.
Od roku 1989 se věnoval svobodnému podnikání v oblasti umělecké a restaurátorské, převážně na severní Moravě. Tvorba Pavla Charouska (CHARO), i když převážně sochařská, zasahuje také do malby, grafiky, keramiky a architektonické realizace. Účastní se mnoha výstav jak v ČR, tak i v zahraničí.
Od roku 2000 působí a tvoří v Kanadě a České republice. V Kanadě je jeho práce prezentována mimo privátní galerie také v prestižním muzeu „The Canadian Clay and Glass Gallery“ ve Waterloo, a v „Canadian Textile Museum“ Toronto. Za svoji tvorbu obdržel Pavel Charousek několik stěžejních ocenění.
K nejznámějším jeho dílům v Krnově patří plastika na průčelí domu na Opavské ulici, logo na Městské knihovně Krnov, umělecké prvky na fasádě budovy Prior.

Více se o tomto umělci můžete dozvědět na jeho webových stránkách.

Slovník českých a slovenských výtvarných umělců1950 – 1999: IV. CH –J. Vyd. první. Ostrava : Chagall, 1999. s. 31. ISBN 80-86171-04-3.

CHAROUSKOVÁ Renata

* 21. 10. 1960 Krnov

výtvarnice, ilustrátorka, členka volného sdružení výtvarníků a13 Krnov

Studovala na sochařsko-kamenické škole v Hořicích. V začátcích tvorby malovala expresivní tmavé figurální kompozice, později začala používat jednoduché symbolické tvary kruhů a spirál. Do kontrastu staví většinou dvě základní barvy. Volnou tvorbou patří do oblasti malířství, grafiky a keramiky. Je také autorkou četných realizací pro interiéry i exteriéry, výtvarných návrhů pro ručně vázané koberce a divadelní kostýmy. V její tvorbě zaujímají důležité místo i ilustrace k několika knihám. Vystavovala samostatně i v kolektivu např. ve městech Krnov, Bruntál, Opole, Montreal, Friedberg, Paczkow, Prudnik. Její výtvarná díla jsou v mnoha soukromých sbírkách i galeriích.

Pokud chcete vědět více o samotné výtvarnici či jejím díle, navštivte její webové stránky.

Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950 -1999: IV. CH – J. Vyd. první. Ostrava : Chagall, 1999. s. 32. ISBN 80-86171-04-3.

ŠINDLÁŘOVÁ, Irena. Tíseň s dobrým koncem, aneb Krok do duše Renaty Charouskové. Krok, 2008. roč. 5, č. 3, s. 8-12.

JAN JIŘÍ KRNOVSKÝ

* 16. 12. 1577 Wolmirstedt (Německo)
† 02. 03. 1624 Levoča

markrabě braniborský, vévoda krnovský, jeden z vůdců stavovského protihabsburského odboje a představitel slezské stavovské protestantské opozice, velitel slezského stavovského vojska, místodržitel braniborské marky, komisař krále Friedricha Falckého

Byl synem braniborského kurfiřta Jáchyma Friedricha a Kateřiny, dcery Jana I. Braniborsko-Küstřimského. Studoval na kalvínské akademii ve Štrasburku společně se svým bratrem Janem Zikmundem, pozdějším kurfiřtem. Byl rozhodným stoupencem reformace, a proto také evangelíci ve Štrasburku si jej zvolili biskupem. Na tento úřad později rezignoval a dle závěti bezdětného markraběte Jáchyma Bedřicha z roku 1606 získal knížectví krnovské, Bytomsko a Bohumín. Přijal hold a slib stavů a stal se členem protestantské Unie a slezská stavovská opozice si jej v červnu 1608 zvolila vrchním velitelem slezského vojska. Roku 1610 se oženil s Evou Kristinou, dcerou würtemberského vévody, a získal tak cenné kontakty s říšskými knížaty. V době českého stavovského povstání patřil k nejradikálnějším stoupencům protihabsburského odboje.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy. Sešit 1. Vyd. 1. Opava : Optys, 1993. s. 41. ISBN 80-85819-05-08.

ODKAZY:

Krnovský Jan Jiří

JANIŠ Jaroslav

* 27. 02. 1929

textilní technik, v zájmové činnosti loutkář

Po studiích na textilních školách nastoupil v r. 1948 jako technik v tehdejší Továrně na stuhy a prýmky. Loutkářství se začal systematicky věnovat po skončení vojenské služby v r. 1952, kdy stál u zrodu loutkové scény a souboru Krnováček.
Působil opakovaně jako vedoucí souboru, režisér, scénograf, výtvarník, výrobce loutek a loutkoherec. Scénicky, výtvarně a režijně připravil na 50 loutkových her. Se souborem pořádal také jubilejní loutkářské výstavy (v pětiletých cyklech). Za své působení v oblasti loutkařství získal v r. 1978 „Zlatý odznak” mistra Josefa Skupy.
V současné době působí v souboru Krnováček jako scénograf, výtvarník a výrobce loutek.

Loutkářský soubor Krnováček – vzpomínka první. In Bruntálský a Krnovský deník, č. 160, 10.7.2008. s. 8. ISSN 1801-0113.

Jaroslav Janiš slaví osmdesátku [online]. [cit. 2009-03-10]. Dostupný z WWW: http://bruntalsky.denik.cz/zpravy_region/jaroslav-janis-slavi-osmdesatku20090227.html.

ODKAZY:

Jaroslav Janiš slaví osmdesátku

JINDŘICH Vladivoj

* 04. 03. 1950 Jevíčko
† 2001 Krnov

akademický malíř, grafik, člen volného sdružení výtvarníků a13 Krnov

Studoval na VŠUP v Praze v ateliéru propagační grafiky a plakátu u profesora E. Weidlicha. Absolvoval studijní pobyty ve Francii, Itálii a hlavně v Jihoafrické republice, z níž vytěžil cyklus Imprese.
Mimo volnou tvorbu se zabýval propagační a reklamní grafikou, tvořil grafické symboly, loga a firemní značky.
V jeho decentní kresbě a grafice se snoubí dohromady reálnost a fantastika a v malířském projevu je zakleta expresivní barevnost.

Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950 – 1999: IV. CH – J. Vyd. první. Ostrava : Chagall, 1999. s. 258. ISBN 80-86171-04-3.

JIŘÍ ŠELENBERK

*
† 1529 Opava

lenní pán krnovského knížectví

Nejstarší syn Jana ze Šelenberka. Roku 1492 se oženil s Helenou, dcerou Barbory Opavsko- Krnovské. 22. 5. 1506 se stal lenním pánem Krnovska. Během svého působení na Krnovsku a Opavsku nechal opravit hrad Cvilín, který byl značně poškozen za válek s Matyášem Korvínem.
27. 5. 1524 prodali Šelenberkovi synové krnovské knížectví markraběti Jiřímu z Hohenzollernu.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy. Sešit 11. Vyd. 1. Ostrava : Filozofická fakulta Ostravské univerzity, 1998, s. 136 – 137.
ISBN 80-7042-516-4.

JOANIDIS Sotiris

* 18. 05. 1939 Glikoneri (Řecko)

spisovatel

Sběratel pověstí a spisovatel píšící o historii oblasti Rejvízu, Zlatých Hor a Jesenicka. Narodil se v severní části Řecka, ovšem v jeho občanském průkazu je zaznamenán jako den narození 1. leden 1939. Toto datum sdělila úřadům vychovatelka skupiny dětí hned po příjezdu do Československa. Dnes už ví, který den se narodil, ale úředně spatřil světlo světa na Nový rok.
Po vypuknutí občanské války v Řecku přijel s dalšími čtrnácti tisíci krajany do tehdejšího Československa, kde pobýval v dětských domovech určených pro řecké děti v různých částech země.
V letech 1956-1958 pracoval jako frézař ve Vítkovických železárnách v Ostravě. Od roku 1963 pracoval jako lesník na polesí Rejvíz. V témže roce absolvoval lesnickou mistrovskou školu ve Strážnici a o šest let později maturoval externě na jesenickém gymnáziu. Poslední jeho zaměstnání, než nastoupil v roce 1999 do důchodu, bylo u firmy Jesdrev v Jeseníku. Dnes žije Sotiris Joanidis na Rejvízu, který se stal jeho druhým domovem. K nejznámějším jeho dílům patří Rejvíz a báje z okolí, Zlaté báje ze Zlatohorska, U všeho byl Odysseus…

Sudetské osudy. 1. vyd.[ Domažlice?] : Nakladatelství Českého lesa, 2006. s. 124-138. ISBN 80-86125-74-2.

KAMMEL Leo

* 15. 03. 1885 Kamenický Šenov
† 25. 07. 1948 Wien

architekt

Syn obchodníka se sklem Willibalda Kammela. Po ukončení střední odborné školy keramické studoval na pražské Uměleckoprůmyslové škole kresbu a malbu, poté u profesora J. Kotěry architekturu. Ve 20. – 30. letech 20. století působil především ve Vídni a podílel se na výstavbě obytných celků. Navrhoval státní a městské obytné domy v pojetí dekorativního expresionismu, ovlivněné tvorbou P. Behrense, C. Holzmeistera. U nás v tomto duchu navrhl budovu městského divadla a kina v Krnově a budovu kina v Novém Jičíně.

Kulturněhistorická encyklopedie Slezska a severovýchodní Moravy. [1. díl], A-M. Vyd. 1. Ostrava : Ústav pro regionální studia OU, 2005.s 403 - 404. ISBN 80-7368-024-6.

KINZER Heinrich

* 30. 01. 1867 Krnov
† 03. 08. 1932 Krnov

pedagog, vlastivědný pracovník, vynálezce

Po absolvování střední školy vystudoval Státní živnostenskou školu textilní v Liberci, na níž dosáhl i inženýrského titulu. Po krátké praxi v Čechách působil od r. 1894 na odborné škole textilní v Krnově jako profesor a od r. 1905 jako její ředitel. 1899-1902 byl členem muzejního výboru v Krnově a od 1902 jeho předsedou. V muzeu založil „textilní” oddělení. Zabýval se stavebními památkami Krnova a archeologickými nálezy z města a okolí.

KOSTRHOUNOVÁ, Vladimíra. Profesor ing. Heinrich Kinzer. In Krnovsko, II. ediční řada, 3. část, říjen 1992. s.16.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy. Sešit 8. Vyd. 1. Ostrava : Otravská univerzita, Filozofická fakulta a Ústav pro regionální studia, 2006. s. 54-55. ISBN 80-7042-461-3.

KOŠÚTEK Martin

* 26. 08. 1948 Opava
† 08. 02. 1990 Ostrava

pedagog

Po ukončení základní školy absolvoval krnovské gymnázium a poté studoval na filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Působil jako středoškolský profesor krnovského gymnázia, kde spoluorganizoval Lidovou školu jazyků. Byl neúnavným organizátorem kulturního dění ve městě Krnově. Velmi byla oceňována jeho bohatá přednášková činnost o historii i současnosti Krnova a celého Krnovska. Od roku 1977 publikoval krátké historické stati z Krnovska v různých časopisech.

JANEČEK, Bohumil. PhDr. Martin Košútek (1948-1990). In Krnovsko, II. ediční řada, 1. část., duben 1992, s. 24.

KUBALEC Bohuslav

* 09. 12. 1913 Mniší
† 23. 03. 1966 Krnov

pedagog, vlastivědný pracovník, geograf

Po studiích na gymnáziu v Příboře začal studovat právnickou fakultu Karlovy univerzity v Praze, kterou musel z finančních důvodu ukončit. V roce 1935 se stal učitelem. Během okupace složil odborné zkoušky z oborů čeština, dějepis a zeměpis. V roce 1946 se stal poslancem Národního shromáždění za Československou stranu lidovou. Po únoru 1948 byl pro svůj nesmlouvavý politický postoj zbaven poslaneckého mandátu. Do Krnova přišel v roce 1949, kde učil na základních školách . Od r. 1960 byl zástupcem ředitele střední zdravotnické školy a současně zahájil dálkové studium na Vysoké škole ekonomické v Praze. Studium ukončil 1965 diplomovou prací Kvalitativní a kvantitativní změny výrobních sil v krnovské oblasti po druhé světové válce. Práce byla hodnocena velmi příznivě a doporučena k vydání. Další jeho díla jsou Jazykové památky k místním jménům na Krnovsku, Geografie okresu Krnov, Mapa okresu Krnov.

KRAMPLOVÁ, Jana. Ing. Bohuslav Kubalec. In Krnovsko, II. ediční řada, 3. část, říjen 1992. ISSN 1210-292X

Biografický slovník Slezska a severní Moravy : nová řada. Sešit 2. (14.). Vyd. 1. Ostrava : Ostravská univerzita, Filozofická fakulta a Ústav pro regionální studia, 2006. s.51-52. ISBN 80-7042-583-0.

KUDLICH Hans

* 25. 10. 1823 Úvalno
† 11. 11. 1917 Hoboken (USA)

poslanec říšského sněmu, navrhovatel zrušení poddanství, účastník občanské války v USA proti otroctví černochů, lékař, spisovatel

Pocházel z bohaté selské usedlosti v Úvalně na krnovském panství Lichtenštejnů. Dobré finanční zázemí mu umožnilo bezproblémové studium. Absolvoval v l. 1839 – 1845 gymnázium v Opavě a po maturitě studoval filozofii a práva na vídeňské univerzitě. Stal se poslancem říšského sněmu a v návaznosti na českého politika F. A. Braunera předložil 24. 7. 1848 ve sněmovně návrh na zrušení poddanství.
Po rozpuštění říšského sněmu 1849 Kudlich emigroval do Porýnské Falce. Krátce nato odešel do Švýcarska, kde v Curychu a Bernu dokončil v r. 1853 studium medicíny. V roce 1854 byl v nepřítomnosti odsouzen k trestu smrti pro účast v revoluci, a ze Švýcarska vypovězen. Uprchl do USA, kde působil v Hobokenu jako praktický lékař. Stal se členem republikánské strany a v občanské válce Severu proti Jihu bojoval proti zachování otroctví černochů.
V jeho rodišti Úvalně mu k 100. výročí narození postavili nad vsí pomník v podobě rozhledny, tzv. Kudlichwarte, v jejímž přízemí je uložena urna s jeho popelem.

Ottův slovník naučný. Díl patnáctý Krajčič – Ligustrum. Fotoreprint původního vydání 1900. Praha : Argo, 1999. s. 324. ISBN 80-7203-196-1.

ODKAZY:

Kudlich Hans

LARISCH Alois

* 11. 11. 1810 Krnov
† 25. 06. 1880 Krnov

soukenický mistr, zakladatel vlnařských továren

Narodil se v rodině místního hostinského. V letech 1825 – 1828 se učil soukeníkem a roku 1831 jako krnovský soukenický cech vydal mistrovský list. Poté si v jednom z měšťanských šenkovních domů vybudoval soukenickou rukodělnou tkalcovnu a později barvírnu a prádelnu.
V roce 1833 se oženil s Johannou Paulerovou. Roku 1841 založil v Kostelci strojní přádelnu vlny. V ní roku 1848 instaloval jako energetický zdroj parní stroj – je pokládán za první v regionu.
Přímo v Krnově získal pozemek na němž roku 1862 postavil čtyřpodlažní moderní tovární budovu a umístil v ní tkalcovnu, vybavenou saskými strojními tkalcovskými stavy nejmodernější konstrukce.
Alois Larisch byl také veřejně činný. V letech 1864 – 1872 byl starostou Krnova. Za rakousko – pruské války zachránil městskou pokladnu před cizími vojsky. Byl také iniciátorem založení prvního peněžního ústavu v Krnově – městské spořitelny v roce 1869.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy. Nová řada. Sešit 7. (19.) Vyd. 1. Ostrava : Filozofická fakulta Ostravské univerzity, 2005. s. 63 – 64. ISBN 80-7368-098-X.

LIECHTENSTEIN Karl

* 30. 07. 1569 asi Valtice
† 12. 02. 1627 Praha

královský místodržitel v Čechách, moravský zemský hejtman, kníže opavský a krnovský, císařský tajný rada, nejvyšší hofmistr, diplomat a politik

Tohoto nejvýznamnějšího Liechtensteina můžeme charakterizovat jako energického, obratného a vzdělaného šlechtice. Spolu s Karlem st. ze Žerotína studoval na bratrském gymnáziu v Ivančicích a poté na vysokých školách ve Francii a v Itálii.
Roku 1623 mu Ferdinand II. udělil titul krnovského knížete a předal mu jako léno Krnovsko, které bylo zkonfiskováno hohenzollernskému markraběti Janu Jiřímu.
Karlovou pragmatickou dravostí a hospodářsko politickým vzestupem se dostali Liechtensteinové mezi tři nejbohatší rody v habsburské monarchii.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy. Sešit 10.Vyd. 1. Ostrava : Ostravská univerzita, Filozofická fakulta, 1998. s. 96 – 97.
ISBN 80-7042-502-4.

MÁČEL Zdeněk

* 09. 06. 1921 Zdounky (okr. Kroměříž)
† 30. 12. 2002 Kroměříž

akademický malíř, grafik, sochař, dlouholetý člen volného sdružení výtvarníků a13 Krnov

V roce 1939 se přihlásil k přijímacím zkouškám na Školu umění ve Zlíně. Již během studií se specializoval na malbu, scénografií a grafiku. Po ukončení školy pracoval krátce v těšínské redakci a poté dostal nabídku na místo scénografa v Umělecké besedě. Od roku 1945 žil a tvořil v Krnově. V sále Slezského domova představil svou první výstavu.
Těžiště umělcovy tvorby spočívala v krajinomalbě. Inspiraci nacházel v přírodě Jesenicka a v Krnově. Vytvořil stovky kreseb, pastelů a grafických listů, zabýval se i užitou grafikou.

RAMAZANOVÁ, Renata. Zdeněk Máčel. In Krnovsko, II. ediční řada, 2. část. červen 1992, s. 21 – 24.

Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950 – 1999: VII. L– Mal. Vyd. první. Ostrava : Chagall, 2001 s. 258. ISBN 80-86171-04-3.

MIKULÁŠ I. Opavský

* pravděpodobně 1256
† 1318 Brno

zakladatel opavské větve Přemyslovců, levoboček Přemysla Otakara II.

Byl vychováván u pražského dvora a pobýval v blízkosti svého otce, kterého doprovázel na jeho cestách a vojenských výpravách. Při jedné z nich byl v Jihlavě roku 1269 poprvé jmenován „pánem Opavska“.
Mikuláš přišel na Opavsko roku 1281. Tento rok je také pro něj i rokem jeho největší diplomatické aktivity. Jeho postavení se zdá být pevné až do roku 1283, kdy se do země vrací mladý Václav II. Vzájemné vztahy k nevlastnímu bratrovi byly urovnány v úmluvě z roku 1286, která potvrdila Mikulášovi držbu Opavska na tři roky a také mu zabezpečila postavení vůči Závišovi z Falkenštejna. Mikuláš podporoval také Václava II. ve snaze zbavit se Záviše a měl zřejmě podíl na jeho zatčení. Králem byl pak oficiálně postaven do čela vojska, které mělo vymoci pro krále jeho hrady na Závišových spojencích. Pod Hlubokou, která se odmítla Mikulášovi vzdát, dal Záviše popravit.
Další zmínka je o něm až z roku 1306, kdy se opět objevuje na Opavsku a neúspěšně se snaží obnovit nároky na něj. Poslední ověřenou zprávou je „Zbraslavská kronika“ Ta uvádí, že Mikuláš umírá roku 1318 v Brně.

FUXOVÁ, Ivana. Mikuláš I. Opavský a Krnov. In Krnovsko, II. ediční řada, 4. část, říjen 1993, s. 3 – 6. ISSN 1210-292X.

MIKULÁŠ z Kozlí

* 1390
† 1421

minorita, skladatel

O jeho životě máme jen kusé zprávy. V roce 1414 vstoupil v Čáslavi do františkánského řádu. Působil jako františkánský kazatel ve Slezsku a na Moravě. Od roku 1421 byl sakristánem v Krnově. Po roce 1423 o něm nejsou dochovány spolehlivé informace.
Je autorem rukopisného kodexu s českými, německými a latinskými texty.

Kulturněhistorická encyklopedie Slezska a severovýchodní Moravy . [ 1. díl], A-M. Vyd. 1. Ostrava : Ústav pro regionální studia OU, 2005. 586 s. ISBN 80-7368-024-6.

PLÁNSKÝ Bohumil

* 1932

Narodil se v Českých Budějovicích, kde se také začal učit hrát na varhany. Své interpretační znalosti si poté prohloubil soukromým studiem u skladatele a varhaníka Bedřicha Antonína Wiedermanna. Složil státní zkoušky ze hry na varhany, hudební teorie a skladby na pražské Akademii múzických umění v roce 1951. K formování jeho osobnosti přispělo také desetileté působení jako ředitele kůru v pražské bazilice sv. Jakuba.
Vedle hry na varhany absolvoval Bohumil Plánský vysokou školu chemicko-technologickou v Praze. Po celá šedesátá léta 20. století pak působil jako vedoucí výzkumného ústavu keramických a stavebních izolací v Borovanech. A právě tato kombinace technického a uměleckého vzdělání mu dopomohla k vypracování se v renomovaného „odborníka na stavbu varhan“, uznávaného jak doma, tak i v zahraničí.
Od roku 1971 až do svého odchodu do důchodu působil jako umělecký poradce ve varhanářském závodu Rieger-Kloss v Krnově, kde stál u zrodu či rekonstrukcí řádově stovek nástrojů. V devadesátých letech začal vyučovat na Střední umělecké škole varhanářské stavbu varhan, dějiny umění a varhanářství, či odbornou jazykovou přípravu a i zde se stal klíčových pracovníkem, který dokázal zásadním způsobem formovat desítky svých studentů i podobu celé instituce.

PLÁNSKÝ, Bohumil a kol. Krnov : město královského nástroje.= Jägerndorf : die Stadt des königlichen Instrumentes. Krnov : Město Krnov, 2007. s.230-231.

PRUTSCHER Otto

* 1880 Vídeň
† 1949 Vídeň

architekt

Studoval v Paříži, v Londýně a především na Umělecko-průmyslové škole ve Vídni. Vycházel z Wagnerovy školy, ale rozhodující vliv na budoucí tvorbu měl jeho učitel, moravský architekt Josef Hoffmann. V Prutscherově díle se odrážely vídeňské formy secese, moderny, art deco atd. Byl zvyklý navrhovat stavby jako komplexní umělecké dílo do posledního detailu. Proslul jako designér nábytku, keramiky a šperků. Mezi léty 1918 – 1938 se těšil uznání coby přední osobnost uměleckého řemesla ve Vídni. Na škole, kterou vystudoval, se posléze stal profesorem. V Krnově postavil rodinné sídlo pro továrníka Flemmicha.

Otto Prutscher [online]. [cit. 2009-03-12]. Dostupný z WWW: http://www.usti-aussig.net/autori/karta/jmeno/14-otto-prutscher

ODKAZY:

Otto Prutscher

RIEGER Franz

* 13. 12. 1812 Sosnová u Krnova
† 29. 12. 1885

továrník, zakladatel firmy Rieger - Kloss, starosta Krnova

Narodil se v rodině, která mu mohla dopřát slušné vzdělání. Po jeho ukončení se Franz rozhodl, že se vyučí u významného vídeňského stavitele varhan Josepha Seyberta. Roku 1844 se Rieger vrátil s výučním listem domů, oženil se a v domě na krnovském Dřevěném trhu založil svou firmu. Hned první stroj, který postavil roku 1845 v Burgbergu, měl úspěch a o jeho práci začal být zájem. Rieger začal označovat své výrobky jako Opusy a dával jim pořadová čísla. Roku 1873 nastoupil do firmy syn Otto a podnik se přejmenoval na Rieger & Söhne. V téže době se jeho nástroj dočkal nadšeného přijetí na výstavě ve Vídni, o pět let později dokonce na pařížské světové výstavě. Pocty se začaly jen hrnout a zakázky přicházely prakticky z celé Evropy. V tomto období se podnik stal největším výrobcem varhan v celém mocnářství.

ODKAZY:

Franz Rieger: Varhany vyznamenané císařem

ROŽANSKÁ Martina

* 1971 Krnov

výtvarnice, členka volného sdružení výtvarníků a13 Krnov

V letech 1990 – 1995 studovala výtvarnou výchovu a český jazyk na FF Ostravské univerzity. Věnuje se malbě, volné grafice, kresbě a textilní tvorbě. Vytváří abstraktní grafiky, ke svému sdělení volí znak nebo abstraktní křivku či tvar.

S její tvorbou se můžete seznámit na těchto stránkách:
www.rozanska.webgarden.cz

Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950 – 2004: XIII. Ro – Se. Vyd. první. Ostrava : Chagall, 2004. s. 96, s. 80-86171-19-1.

RUTKOVSKÝ Mikuláš

* 12. 06. 1940 Tvrdošovce

sochař, medailér, člen volného sdružení výtvarníků a13 Krnov, člen asociace umělců medailéru Praha

V letech 1969 – 1975 studoval u profesora K. Lidického a doc. J. Bradáčka na AVU v Praze. Věnuje se tvorbě portrétů, bust, komorních i monumentálních plastik. Zabývá se rovněž reliéfem, medailí, zajímá se o tvorbu znaků a heraldiku. V Krnově můžeme z jeho tvorby obdivovat znak českého království ve vinárně U zámečku nebo znak krnovských cechů v hotelu Morava.

Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950 – 2004: XIII. Ro – Se. Vyd. první. Ostrava : Chagall, 2004. s. 131 – 132. ISBN 80-86171-19.1.

SPATZIER Convall (Leonhard Johann)

* 06. 01. 1847 Krnov
† 21. 05. 1903 Dlouhá Voda - Valštejn

Studoval na gymnáziu v Opavě a v Moravské Třebové. Farmaceutické zkušenosti získával ve Štýrsku a především ve Vídeňském Novém Městě. Roku 1883 převzal otcovu lékárnu „U bílého anděla“ v Krnově. V roce 1898 se vydal na cestu kolem světa. V Pekingu jej považovali za Rusa a stal se bezprostředním účastníkem boxerského povstání v Číně. V USA se důvěrně seznámil s T.A. Edisonem, u něhož krátce pobýval. Z asijské výpravy si přivezl do Krnova velmi cennou sbírku čínského porcelánu a jiných zajímavých exponátů, které však byly v 50. letech 20. stol. převezeny do Prahy. Jeho zájem o minulost města Krnova vyústil v drobné monografii o poutním místě na Cvilíně a jeho barokním kostele.
Na jedné ze svých turistických procházek Jesenickem u obce Valštejn nečekaně 21.5. 1903 zemřel na selhání srdce. Podle úmrtní matriky bylo tělo zesnulého převezeno z Dlouhé Vody do Krnova, kde byl 26.5. 1903 pohřben.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy. Sešit 8. Vyd. 1. Ostrava : Ostravská univerzita, 1997, s. 106. ISBN 80-7042 – 470 -2.

SPATZIER Johann (Nepomuk Florián)

* 16. 05. 1806 Krnov
† 30. 01. 1883 Krnov

lékárník, vlastivědný pracovník

Oženil se s Julii Krumpholzovou, dcerou c. k. pošmistra ve Dvorcích. Od roku 1819 získával farmaceutické zkušenosti. Studoval na vídeňské univerzitě, kde již r. 1826 dosáhl hodnosti magistra farmacie. Poté nastoupil jako provizor v krnovské lékárně „U černého orla“. Roku 1835 získal právo na užívání lékárny „U bílého anděla“, která fungovala v Krnově od 16. stol. a rodině Spatzierů patřila po celý život. Aktivně se účastnil boje proti choleře, za což byl r. 1848 jmenován čestným členem Spolku lékárníků v severním Německu.
Spatzier rozvíjel také osvětovou, vlastivědnou a vědeckou činnost. Své rozsáhlé mineralogické, entomologické a zoologické sbírky, které nashromáždil, zpřístupňoval zájemcům a v některých případech je i daroval. Své dlouholeté výsledky porůznu publikoval v prestižních přírodovědeckých syntézách.
Druhým jeho oborem se stala historie. Obzvláštní úsilí věnoval dějinám krnovského a opavského knížectví. Zkoumal a publikoval historické a archeologické nálezy na Cvilíně a v okolí Krnova. Právě toto téma se stalo Spatzierovým stěžejním dílem, které publikoval vlastním nákladem v r. 1880 s titulem Beiträge für die alte Geschichte des Burgberges, der Umgebung und der Stadt Jägerndorf. Později mnohé prehistorické předměty získaly instituce v Krnově, Opavě a ve Vratislavi. Pochovaný je na krnovském hřbitově.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy. Sešit 8. Vyd. 1. Ostrava : Ostravská univerzita, 1997, s. 104-106. ISBN 80-7042 – 470 -2.

STEININGER Ladislav

* 28. 02. 1959 Krnov

pedagog, grafik, malíř, člen volného sdružení výtvarníků a13 Krnov

V letech 1978 – 1983 studoval výtvarnou výchovu na Pedagogické fakultě v Ostravě. Věnuje se malbě, kresbě a volné grafice. Tvorba je postavená na vztahu světla a barvy, s důrazem na kresbu. Ve svých cyklech barevných linorytů a dřevorytů se zaměřuje na člověka a barevné vyjádření jeho vztahu k sobě samému i společnosti.
Vyučuje na Střední pedagogické škole v Krnově a na ZUŠ Krnov, výtvarný obor.

Pokud se o tomto výtvarníkovi a jeho díle chcete dozvědět vice, klikněte na jeho webové stránky.

Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950 – 2005: XV. St – Šam. Vyd. první. Ostrava : Chagall, 2005. s. 78. ISBN 80-86171-24-8.

ŠÍPEK František Antonín

* 01. 01. 1921 Orlovice u Vyškova
† 02. 02. 1981 Krnov

básník

Dětství prožil na Slovácku. Vyučil se mlynářem, v letech 1940-1946 byl voják z povolání. Také pracoval na MNV v Razové. Od roku 1950 působil jako účetní, administrativní a technický pracovník ve Slezských mlýnech v Krnově. V kulturním životě města se aktivně zúčastňoval divadelních festivalů. Časopisecky začal publikovat v roce 1947, přičemž poezii se věnoval od roku 1954. Přispíval do almanachů, čítanek a jiných sborníků, spolupracoval i s československým rozhlasem.
Jeho verše jsou jemné a melodické. Jsou výpovědí o člověku, o všem, co jej obklopuje a čím žije. Jsou důkazem toho, že se jejich tvůrce uměl radovat ze všech drobností, které život přinášel.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy. Sešit 2. Vyd. 1. Opava : Optys, 1994. s. 117. ISBN 80-85819-17-1.

ZAPLETAL Ladislav

* 11. 05. 1924 Přerov
† 14. 05. 1999 Olomouc

geograf, vysokoškolský pedagog

Gymnázium vystudoval v Přerově. Na UK absolvoval přírodovědeckou a filozofickou fakultu. Dosáhl doktorátu přírodních věd. Na základě disertační práce "Příspěvek ke geomorfologii Osoblažska" získal hodnost kandidáta geografických věd. Působil také jako vysokoškolský pedagog.
V popředí jeho vědeckého zájmu byla v rámci geografických disciplin geomorfologie. Vydal první vysokoškolský učební text antropogenní geomorfologie v ČR. Obdobně tématicky je zaměřená jeho regionální práce Geografický výklad antropogenního reliéfu Severomoravského kraje. K tvůrčím aktivitám náleží rovněž jeho geografické studie malých územních celků. Je autorem Geografie okresu Krnov, Geografie města Krnova, geografické charakteristiky města Osoblahy. Věnoval také podrobnou studií Komenského mapě Moravy a je autorem Geomorfologie Osoblažské pahorkatiny.

Biografický slovník Slezska a severní Moravy : nová řada. Sešit 4. (16.). Vyd. 1. Ostrava : Ostravská univerzita, Filozofická fakulta a Ústav pro regionální studia, 2003. s.123-124. ISBN 80-7042-583-0.

ZÁVIŠ Jiří

* 27. 02. 1931 Ostrava

malíř, pedagog, člen volného sdružení výtvarníků a13 Krnov

Narodil se v Ostravě. Nyní žije a pracuje v Krnově. Velkou část svého života věnoval mladé generaci v oblasti výtvarného vzdělávání.

Charakterizují ho nevelké formáty jeho kreslířských a malířských děl, avšak velké a věčné téma umění všech dob a kulturních sfér – heroické téma člověka.

RAMAZANOVÁ, Renáta. Historie a současnost výtvarného umění v Krnově : [katalog]..
V Krnově : a13, [199?]. [14, 33] s.

ZILLICH Vlastimil

* 27. 09. 1947 Opava

architekt, interíérová tvorba

V letech 1965 – 1971 studoval architekturu na VUT v Brně. Žije a pracuje v Krnově.
Své architektonické studie i realizace formuluje na souzvuku účelnosti, harmonie, klidných čistých rytmů a vyvážené proporcionalitě. Řešení základních objemů i dekorativních detailů podřizuje urbanistickým hlediskům.
K jeho významným dílům patří řešení fasády na spořitelně v Krnově, interiér kavárny a vinárny Hlavní nám. Krnov, řešení fasády radnice v Krnově, domy s pečovatelskou službou na Hlubčické ulici a Rooseveltové ulici Krnov, rodinné vily – ul. Horní, ul. Švabinského, Ježník, ul. Stará Jemnická, Krnov.

RAMAZANOVÁ, Renáta. Historie a současnost výtvarného umění v Krnově : [katalog]..
V Krnově : a13, [199?]. [14, 33] s.

a13-volné sdružení krnovských výtvarníků. a13-volné sdružení krnovských výtvarníků : [katalog] : listopad - prosinec 1999, Krnov, Městské muzeum : únor - březen 2000, Ostrava, Galerie výtvarného umění, Nová síň : květen 2000, Moszno (Polsko), zámek. [Redakce Svatoslav Böhm, Jindřich Gola, Renata Ramazanová]. [Krnov : s.n., 2000]. [38, 12] s.